Cesta snů – Cesta pravdy

Sedím na židli a z okna na balkon pozoruji paprsky slunce, které si sem našly cestu větvovím vysokých jehličnanů. Prsty nahmatám desku stolu pod mou dlaní, rozhlédnu se po našem krásném, novém bytě.

Uvědomím si, že žiji ve svém snu. Žiji za hranicemi Čech, věnuji se tomu, v čem sama spatřuji největší smysl, a na každém kroku mojí pouti mne doprovází překrásná rodina.

Všímám si, že mě naplňuje hřejivý pocit vděčnosti.

*

Ohlédla jsem se nazpět, na moji dosavadní cestu životem.

Nedělám to příliš často. Daleko typičtější je pro mě uchylovat se k představám o budoucnosti než k představám o minulosti. Jednou za čas provést takovou inventuru ovšem není na škodu. Jedním z důvodů je ten, že se snáze dobereme odpovědi na naléhavé otázky svého srdce:

Žiješ tak, jak by sis přál? Přináší ti tvůj život radost?

Výsledkem mé retrospekce byl pozoruhodný poznatek.

Podívala jsem se na události, které se otiskly do mé paměti jako důležité souřadnice, rozhodující okamžiky – můžeme je nazvat mými životními milníky.

Sledovala jsem Markétu, jak se učí jízdě na koni, píše články, povídky a básně, poznává své nejlepší přátele, vydává se na cestu sebepoznání, je přijata na vytouženou střední školu, seznamuje se s jógou, cestuje do milovaných zemí, odjíždí pracovat do Číny, je přijata na vytoužený obor, získává stipendia na pobyty v zahraničí, poznává partnera, zůstává za hranicemi, zakládá si on-line podnikání…

Tyto události spojuje skutečnost, že jsem si je všechny hluboce přála.

Snů jsem měla – a mám – mnoho, tak mnoho. Vždy jsem cítila, co chci, a přesně to jsem také dostala. Bez nutnosti dělat kompromisy nebo se smiřovat s plány B, C, D.

Cílem mého ohlédnutí přitom nebylo připravit si výčet nejšťastnějších událostí mého života, zaměřit se na své úspěchy a ignorovat okamžiky zklamání. A přesto se přede mnou (či spíše za mnou) objevil nekončící seznam splněných přání.

Stejně tak je i tento přítomný okamžik jen dalším v řadě plnících se snů. Zázrak za zázrakem. Jako kapitán určuji souřadnice a moje plavidlo mě neomylně nese až k cíli.

Jak je to možné?

*

Proč sny?

Všimli jste si, jak se s každým splněným snem stáváte sebe-vědomější, svobodnější a celistvější?
Jak se s každým splněným snem váš život stává plnější a opravdovější?

Všimli jste si, jak s každým splněným snem narostete?

Je to tím, že sen je informace, která pochází z našeho centra – z našeho srdce. Pomocí snů si ukazujeme, kdo jsme a kým se můžeme stát.

Naše sny si zasluhují výjimečnou pozornost, nepodceňujme jejich význam. Ukazují nám, kudy se vydat, chceme-li se přiblížit naší podstatě. Cesta snů je zrychlenou cestou k sobě samému. S každým splněným snem překročíme svůj stín a ztělesníme další část, další aspekt celku své bytosti, v nové realitě.

Plněním svých snů se dostáváme do čím dál většího souladu se sebou samým, dostáváme se čím dál blíže našemu skutečnému já. A zdá se mi jen přirozené, že právě tato cesta je doprovázena radostí.

Plnění snů považuji za nejkrásnější, nejpřirozenější a nejlehčí cestu seberozvoje.

*

Co teď s tím?

Můžeme se podívat na naše dosavadní zkušenosti se životem.

Necháváme svůj koráb prostě plavat jen tak nazdařbůh, od jednoho smutného přístavu k druhému? Anebo se neohroženě plavíme vstříc největším dobrodružství, vedeni naším vnitřním kompasem? S vědomím, že můžeme být vším, co si ještě ani neumíme představit?

Když na okamžik ustaneme v pohybu, co zjistíme?

Řídíme se v životě našimi sny, láskou k životu a k sobě, nebo strachem a skepsí?
Třímáme kormidlo pevně v rukou, nebo za nás rozhoduje počasí?
Žijeme ve svém snu, noční můře, nebo v něčem mezi tím?

Ať už si odpovíme jakkoli, můžeme sami se sebou tady a teď uzavřít dohodu, že směr našeho života budou napříště určovat už pouze souřadnice našich snů a přání.

Z lásky k životu a k pravdě sebe sama.