Telegram 19.4.2024 – 31.5.2025

Níže najdete texty, které jsem publikovala na mém účtu přes službu Telegram za dané časové období.

Chcete-li dostávat tyto příspěvky pravidelně, můžete si stáhnout aplikaci Telegram do vašeho zařízení a stát se odběrateli mého kanálu na adrese https://t.me/marketa_ceplova .

________________________________________________________________________________________________________________

19.4.2025

Naši rodiče jsou, jací jsou, 
protože my jsme, jací jsme. 

Ne naopak.

Jsme-li u sebe s něčím nespokojení,
musíme původce hledat u sebe.

Nejsme oběti. 
Ani našich rodičů, ani nikoho jiného. 
Jsme tvůrci.

________________________________________________________________________________________________________________

24.4.2025

Máme za sebou oslavy nového roku.

Období jara a Velikonoc představuje přirozený začátek kola roku, které prochází jednotlivými fázemi cyklu, aby se nakonec vrátilo zpět na začátek. Život na Zemi odpovídá pohybu veškerého Stvoření. 

Ačkoli jsou svátky za námi, jejich ozvěna nás bude ještě dlouho provázet. Ne nadarmo se říká, „jak na Nový rok, tak po celý rok“. Oslavy světla (Ostara) letos proběhly skutečně ve velkém: Země přijala obrovské množství světla, které bylo vloženo i do našich buněk. 

Stejně jako ostatní příroda se i lidé nadechují do nového a dostávají sílu do nových začátků. Jsme zváni k tomu, přehodnotit zaběhnuté pořádky a začít dělat věci jinak, nejen jako jednotlivci, ale jako společnost celá. Nadešel čas odložit energie doposud spojované s Velikonocemi a s Kristem vůbec: hřích – utrpení – pokání – vina. Tyto již nemají v nové době místo, ani při jarních oslavách, ani v našich životech obecně. 

Neexistuje nic, za co by se kdokoli z nás musel kát, čeho litovat a komukoli se za to zpovídat.

Spolu se Zemí a matkou přírodou jsme nyní znovuzrozeni a můžeme toho vědomě využít ke změně. Vytvářet si život tak, aby více odpovídal naší přirozenosti. Tak, aby dával smysl nám, ne někomu jinému. My jsme ta změna. Vychutnejme si úsvit nového života.

________________________________________________________________________________________________________________

7.5.2025

Vnímat „jedno“ dokážeme pouze tehdy, když je odlišíme od „druhého“. Není-li druhého, existuje jen Jedno jediné. Nemůžeme vnímat sami sebe, aniž bychom stáli v protikladu k ostatním.

To je smysl bytí v této formě. Univerzální Vědomí vytváří iluzi oddělenosti, aby mohlo zažít sebe sama, zakusit, kým je, pohlédnout samo sobě do očí. 

Každý z nás jsme buňkou jednoho a téhož organismu – Vesmíru. Nosíme v sobě vědomé já člověka, jakož i univerzální, vesmírné Vědomí, a všechno mezi tím.

________________________________________________________________________________________________________________

15.5.2025

Město je stejně tak přírodou jako bujný prales, divoké hory či hluboký oceán. Představuje přírodní ekosystém stejně jako mraveniště nebo korálový útes, o nichž bychom také stěží řekli, že jsou umělé. Je plnoprávnou součástí přírody – vždyť jí bylo vytvořeno. Člověkem, dítětem Země. 

Zvláštnost lidské činnosti ve srovnání s tou zvířecí, horninnou či atmosférickou v současné době spočívá v tom, že její plody jsou disharmonické. Odpovídají způsobu života většiny lidstva, jenž je ničivý a neudržitelný. 

Jak se obdivujeme přírodě! Léčivému zvuku mořských vln, dokonalému zpěvu drozda, uklidňujícímu šumění stromů. Utíkáme se k ní, protože víme. Je v souladu s přirozeným řádem, s proudem Života. 

Pouze kvůli tomuto nepřehlédnutelnému protikladu rozlišujeme mezi „přírodou“ a …tím ostatním. Nebylo tomu ale tak vždy a nebude tomu tak už příliš dlouho. Kdykoli (se) můžeme zastavit a začít znovu a jinak. Změna přichází.

________________________________________________________________________________________________________________

22.5.2025

Ať už 3D, 5D, 7D nebo 12D, nic to nemění na skutečnosti, že se stále jedná o tu samou iluzi. Matrix.
Na tom není nic špatného, jen by to občas mělo zaznít.

________________________________________________________________________________________________________________

29.5.2025

KDYŽ JE NOC TEMNÁ

1/3

Někdy je namístě nehledat žádné zkratky, jakkoli je cesta strastiplná. 

Stezka leží před námi a nejsmysluplnější je ujít každý metr, tak, jak nejlépe dokážeme. Překonat každý vrchol, který bude potřeba, prošlapat každé údolí a v těch nejtemnějších hvozdech stanout tváří v tvář svým nejhorším nočním můrám.

Jinak totiž kýženého cíle nedojdeme. Když se na cestu vydáme, nesejdeme z ní a nebudeme se příliš dlouho zdržovat na jednom místě, rychleji uběhne. Když se rozhodneme cestě důvěřovat a nechat se jí vést, bude nás na jejím konci čekat poklad, kvůli kterému vše stojí za to: 

Bez ohledu na strach, zoufalství či pochybnosti, kterými byla provázena, na konci této hrdinské pouti se objevíme zkušenější, silnější, moudřejší a sebe-vědomější. Protože jsme to nevzdali a ušli každý metr, jeden za druhým. 

Nakonec se tak nejen vrátíme sami k sobě, ba jsme si ještě blíž než kdy dříve.

2/3

Je úplně okay, občas nebýt okay.
Je v pořádku, být někdy smutný, naštvaný, frustrovaný. Být na tom blbě. Cítit se zmatený, zraněný nebo zoufalý. Cítit bolest.
Je v pořádku truchlit tak dlouho, jak potřebujeme.

Někdy je nejjistější cestou změny takových stavů, když vypijeme pohár hořkosti až do dna, aby se vyprázdnil a my se mohli posunout dál.

Můžeme si přitom být jistí několika věcmi. Že vše má dobrý důvod a funkci – to nepříjemné jako to příjemné. Že nás nic nedokáže zlomit – pokud to sami nedovolíme. A že vše jednou pomine – pokud se toho sami zbytečně nedržíme.

33

Je očistné a osvobozující 
stát sám při sobě v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci;
být sám (se) sebou právě tak, jak zrovna jsem;
být prostě a bez posuzování;
být s úctou a láskou sám k sobě.

Jsme-li toho schopni, nemůžeme zabloudit. Nakonec se vždy vrátíme do svého středu, ba čím dál rychleji, snáze a téměř bez úsilí. A naše víra nás nikdy zcela neopustí.

Když jsme POUZE plně přítomní tomu, co je, dokážeme si rozšířit obzor za hranice svého ega, za hranice člověka. Můžeme se nahlédnout a nacítit z další roviny sebe sama, z dimenze bližší VE-SMÍRU. Zatímco jedna naše část prožívá bolest, můžeme pocítit hluboký klid a vděčnost za vše, co a jak je. A zároveň učarování:

„…Ó, jak pestrá je zkušenost člověka na Zemi!“ A jak výjimečná.