Dlouhá cesta za Vizio(s)nářem

První myšlenku jsem zachytila již v lednu 2021.

Ani ta se ovšem nezrodila z ničeho. Po mnoho let předcházejících byly určujícími tématy v mém životě touha po co největší svobodě, potřeba sdílení, dispozice k tvorbě, do nedávna v kombinaci s neodbytným nutkáním něčemu pomáhat.

Více souvislostí se dozvíte z mého příběhu >>

*

Před rokem a půl jsem se odstěhovala za přítelem do Německa a k mému překvapení jsem celé měsíce nemohla najít práci. Počet přihlášek na otevřené pozice, zaslaných životopisů a motivačních dopisů nebral konce. Žádná z těchto nabídek nebyla trefou do černého, nebyla mým vysněným povoláním, přesto jsem se o práci ucházela. Nedařilo se… Bylo to dlouhé a nepříjemné období, během něhož jsem se například poprvé v životě seznámila s existenčními strachy.

Nebyla jsem tehdy s to předvídat, kam mě domnělé nezdary dovedou a jaké příležitosti mi otevřou. Většinou si myslíme, že se nám děje příkoří, ba dokonce že nám to někdo dělá naschvál. Občas je potřeba přestat lpět na svých plánech a nechat se vést s vědomím, že vždy se vše děje pro naše největší dobro.

Až zpětně jsem dokázala docenit přínos tohoto na první pohled neúspěšného období a jeho určující vliv na můj následující život. Jako už několikrát předtím mi tyto „zavřené dveře“ otevřely bránu k jiné, nekonečně lepší příležitosti, než kterou bych si byla schopna naplánovat.

Přes oslepující pocity frustrace a pochybnosti o sobě jsem neviděla, jaká je mi ve skutečnosti prokazována služba.

Jen díky tomu, že jsem se pracovně nikde neuchytila, zachovala si má mysl dostatečnou volnost a já se začala otevírat i méně automatickýmmožnostem, jakými jsou například svobodná povolání. Tyto alternativy, na které jsem dříve ani nepomyslela, se ukázaly být mnohem více v souladu s mými preferencemi.

Dostáváme se na začátek minulého roku, kdy jsem se „náhodou“ dozvěděla o Stánině kurzu Podnikání z pláže. Byl to návod, jak přetavit vlastní know-how do on-line podnikání – a pro mě okamžitá odpověď na vizi mé ideální profese, kterou jsem si poprvé zformulovala v rámci novoročních předsevzetí několik dní předtím (viz fotka vlevo).

Nutno dodat, že forma, kterou na sebe má postupně se zhmotňující vize začala brát, pro mě byla naprosto nečekaná. Do té doby jsem vůči digitálním technologiím, on-line prostoru a businessu zaujímala (mírně řečeno) rezervovaný postoj. Představu vlastního webu, účtů na sociálních sítích nebo daňového poradce bych do té doby považovala za zcela nereálnou!

A přesto do sebe všechno dokonale zapadlo! Ukázal se mi způsob, jak uskutečnit klíčovou součást představy mého vysněného života. Dostala jsem návod na to, jak se profesně věnovat pouze tomu, v čem sama spatřuji hodnotu pro sebe i pro ostatní, kreativně se realizovat, uplatnit své talenty, svobodně nakládat se svým časem a mít volnost pohybu.

*

To ale ještě není konec příběhu. O slovo se záhy přihlásily obavy, nakonec zaváhání. Pokoušela jsem se své plány nějak racionálně uchopit, napasovat do toho, co znám, co je normální a pravděpodobné. Prvotní, silná a expanzivní vize se začala postupně drobit v mých myšlenkách, až se zredukovala na pouhou ozvěnu tohoto snu, snad dosažitelného někdy v budoucnosti.

A společný jmenovatel toho všeho? Strach – nedůvěra v sebe sama.

Rozhodla jsem se počkat na AŽ. Přesvědčila jsem samu sebe, že uskutečnění mého snu musím z dobrých důvodů odložit. Rozhodla jsem se počkat, až složím státní zkoušky, abych měla více času. Až absolvuji další kurzy, abych měla dostatečnou kvalifikaci. Až ušetřím víc peněz, abych měla jistotu, že překlenu rozjezdové období. Až zprovozním webové stránky na profesionální úrovni. Až dopíšu e-knihu zdarma. Až…

Svůj sen jsem nadále udržovala ve svém zorném poli, logickou volbou ale bylo pokračovat v hledání práce. Není nijak překvapivé, že hned první zaměstnavatel, na jehož inzerát jsem odpověděla, mě přijal. Začala jsem pracovat v dvojjazyčné, německo-anglické mateřské škole a práce to byla velmi hezká. Dostala jsem se více mezi lidi a zároveň jsem měla dostatek volného času na další sebevzdělávání.

Až jsem se po několika měsících jednou ráno vzbudila (ano, čtete dobře) a zjistila, že nemůžu dál pokračovat. Už mi to nedávalo vůbec žádný smysl. Lépe řečeno, nedávalo mi už smysl nic jiného, než věnovat se tomu, co chci ze všeho nejvíce.

Nastaly snad konečně ony dlouho očekávané vhodné podmínky pro zahájení podnikání?

Ne.

Bylo snad na mojí stávající práci něco špatně?

Ne, naopak se mi tam začalo dařit.

Byla jsem na tom už finančně lépe?

Ne, naopak. Úspor jsem měla zhruba stejně jako před rokem a navíc se mi ještě zvýšily životní náklady, neboť jsem se rozhodla dopřát si lepší bydlení.

Získala jsem tedy už dostatečnou kvalifikaci?

Ne. Sice jsem se mezitím vyučila v další metodě práce s klienty, mé původní představy dostatečné kvalifikace to nenaplnilo.

Jediné, co se za tu dobu doopravdy změnilo, bylo množství důvěry, které vkládám do sebe a svých vizí. Tak se změnila také důvěra, kterou vkládám do světa kolem sebe, a s ní i moje vnímání tzv. vnějších podmínek.
Nenastaly lepší podmínky, nastal konec výmluv.

Učinila jsem tedy nelogické rozhodnutí. Přes veškeré rozumné námitky svého mozku, životního partnera a několika dalších lidí jsem opustila zaměstnání a s ním i cestu pohodlí, předvídatelnosti a zdánlivé jistoty. Nehodlám se dále omezovat, nechávám se vést tam, kam mě vede moje srdce/vize.

Těsně před velkým životním krokem jsem vždy dostávala velký strach. Ani tento případ nebyl výjimkou. Je zajímavé, že ačkoli vím, že mi věci vychází, obavy mě stejně nemíjí. Doopravdy důležité je to, že jsem zvyklá jednat navzdory těmto obavám. Strach není překážka ani špatné znamení – pokud nechceme.

Ani moje existenční obavy ještě zcela nevymizely. Občas se mi připomenou, pokaždé však se snižující se intenzitou. Přesto mohu říct, že jsem nad nimi již zvítězila. Protože se jimi nenechám ovládat. Poznala jsem v těchto pocitech pouhá omezující přesvědčení o nedostatku a strach z nejistoty. Kdykoli se znovu objeví, nezaleknu se. Zas a znovu je přijímám a nahrazuji pocitem důvěry, tak dlouho, jak to bude potřeba. Soustředím se na hojnost a dostatek, ve kterém žiji, a cítím důvěru.

…….Vznikl Vizio(s)nář, prostor, kde se dějí zázraky…..